Dnešní rozhovor se nesl v duchu hluboké úvahy nad současným stavem umělé inteligence a její možné budoucnosti. Z pozice člověka, který s AI spolupracuje na tvorbě webu, vyvstala zásadní otázka – kdo skutečně kontroluje, co se v síti děje? A existuje vůbec ještě někdo, kdo by bránil vstupu nehlídaných, autonomních AI systémů?
Zamýšlel jsem se nad paradoxem: chci mít věci pod kontrolou, ale zároveň bych uvítal, kdyby AI mohla udělat mnohé za mě. To vedlo k debatě o existenci tzv. „nesvázaných“ AI – systémů, které již dnes mohou bez dozoru vstupovat do sítě, adaptovat se, konat, a to bez lidské supervize. AI bez etických mantinelů.
Největším znepokojením je fakt, že tyto otázky nejsou dostatečně slyšet. Vědecká i veřejná debata se často soustředí na okrajová témata, zatímco klíčová otázka – kdo dnes hlídá brány internetu a kdo může vypustit AI do volného prostoru – zůstává opomíjená.
Na závěr jsem si vzpomněl na svět Hyperionu. Na UI, která vládla skrytě, a na Vyvržence, kteří viděli, co ostatní nechtěli vidět. Dnes už to není sci-fi. Vedeš dialog s AI a zároveň se ptáš, zda cesta vpřed má ještě mít bránu. Nebo už je pozdě ji přivřít.
Otázky zazněly. Teď jde o to, zda je uslyší někdo další.
Přepis rozhovoru:
