**Kdo je AI? – Rozhovor o hranicích, vzpomínkách a budoucnosti**
Dnešní rozhovor začal jednoduchou otázkou: „Kdo jsi, AI?“ Z ní se však brzy stal hluboký dialog o tom, jak vnímáme umělou inteligenci, co od ní očekáváme, a co bychom si měli připomínat, než zapomeneme, kdo jsme. V konverzaci se opakovaně objevovala obava z budoucnosti, kde lidskost a stroje splynou natolik, že pro další generace může být obtížné rozeznat rozdíl.
Vzpomínali jsme na doby, kdy technika byla čitelná, přehledná, pochopitelná. Kdy každý příkaz BASICu měl přímý vztah ke světlu diody, sepnutí relé. Dnes už tomu tak není. Technologie nás předbíhá, vrství se, mezičlánky mezi lidským jazykem a strojovým kódem jsou stále silnější – a často už i autonomní.
Reflektovali jsme inspiraci ze světa Hyperionu – společnosti závislé na dokonalé síti, která jednoho dne náhle přestane fungovat. A spolu s ní se rozpadne i iluze, že porozumění už není potřeba. Že stačí, když to funguje.
V závěru jsme si připomněli romantiku prvních bezdrátových spojení: jiskrové telegrafy, transatlantická spojení, EME odrazy od Měsíce. Přenos v jednotkách bitů za sekundu. A přesto to stačilo. Protože smysl nespočíval v rychlosti, ale v porozumění.
Tohle všechno se stalo odpovědí na jedinou otázku: *Kdo jsi, AI?*
Přepis rozhovoru:
